My, lidé, jsme stejně jako zvířata k řadě činností našimi geny prostě „naprogramováni“. Nikdo nám nemusí říkat, jak pít, mrkat, dýchat nebo se třeba rozmnožovat. Čím jsou živočichové pokročilejší, tím silnější je u nich další z „pudů“ – pud učit se novému. Schopnosti řady zvířat učit se jsou často mnohem větší, než by se většina laiků domnívala.
Když se na zástupce velmi široké říše živočichů podívá svým trénovaným okem biolog, namísto jedné velké „masy“ potenciálního oběda či škůdců vidí řadu nejrůznějších skupin, které se od sebe velmi liší. Pro takové bedlivé oko je například rozdíl mezi člověkem a šimpanzem mnohem menší, než například rozdíl mezi šimpanzem a třeba hmyzem. Za velkou část rozdílů mezi nejrůznějšími živočichy je zodpovědná vyspělost jejich nervové soustavy.